Váš nákupní košík je prázdný!
Klavír je rozměrný strunný hudební nástroj, jehož zvuk vzniká chvěním strun rozkmitaných úderem oplstěných kladívek. Může být používán jako sólový nebo doprovodný nástroj a také jako součást orchestru. Mezi kladné vlastnosti klavíru bez pochyby patří to, že na něj může hrát opravdu každý. Navíc klavírní literatura je velmi široká a uspokojí začínající pianisty i náročné hráče. Klavír je velice náročný nástroj a skládá se až ze 2 000 různorodých dílků. Úkolem těchto částí je vytvářet čisté a zvučné tóny.
Celou konstrukci klavíru a všechny jeho části nese masivní baraš nebo-li půda s rezonanční deskou a litinovým rámem. Ten může být polopancéřový nebo celopancéřový. U celopancéřového pianina sahá litinový rám až k hornímu okraji skříně a zahrnuje i prostor ladicích kolíků, ale u polopancéřového nástroje jsou ladicí kolíky mimo rám. Baraš nese skříň, ve které je uložena mechanika se strunami a klávesnicí.
Rezonanční deska je opatřena žebry a kobylkou. Kvalita této desky určuje kvalitu tónů. Vyrábí se ze smrkového nebo jedlového dřeva. U křídla rezonanční desku naleznete pod strunami a litinovým rámem, u pianina na zadní stěně nástroje. Dřevo, které se používá při výrobě, musí být speciálně nařezáno a musí se nechat několik let vysychat. Hlavní funkcí rezonanční desky je přijímat tóny strun prostřednictvím kobylky, zesilovat je a dávat jim příslušnou barvu.
Klaviatura se skládá z řady černých a bílých kláves. V současné době klávesnice mají 88 kláves, což je 7 oktáv plus část osmé. Můžete se také setkat s klávesnicí s 85 klávesami.
Na klaviatuře se nachází bílé a černé klávesy. Bílých je v jedné oktávě 7 a hrají celé tóny, černých je pět a hrají půltóny. V dřívějších dobách bylo běžné, že byla barva prohozena. Klávesnice s 88 klávesami má 52 bílých a 36 černých. Na bílé klávesy se dřív používala slonovina a na černé ebenové dřevo. Dnes se klávesy obkládají spíše umělými materiály.
Struny jsou nataženy na litinovém rámu. Pro hlubší tóny se používají silnější a delší struny a pro vyšší tóny kratší a tenčí. Pro hlubší tóny se používá jedna silnější struna (bývá ovinuta vícekrát). Pro nejvyšší tóny tři až čtyři struny (tzv. chór). Alikvotní přídavné struny jsou laděné s rozdílem oktávy vůči základnímu chóru a upravují barvu tónu. Struny procházejí u kolíků chórovými otvory v agrafech, které udržují správné mezery mezi strunami i jednotnou výškou strun. Ta je nutná pro plné rozezvučení chóru dopadem plstěného kladívka.
Mechanika je technicky nejkomplikovanější část nástroje. Skládá se z řady pák, které propojují klávesu s kladívkem a dusítkem strun. Stisknutím klávesy se ze struny zvedne dusítko (krátká plstěná lištička), které brání struně znít a jakmile se struna uvolní, dopadne na ni plstěné kladívko a rozezní ji. Po dopadu okamžitě odskočí, aby strunu netlumilo a mohlo případně udeřit znovu. Když hráč pustí klávesu, dopadne dusítko zpět na strunu a ta ztichne. Délka tónu může být i po puštění klávesy prodloužena pomocí pedálu.
Hlasitost tónu závisí na tlaku, který hráč vyvíjí na klávesu. Pokud nejsou dusítka nadzvednuta pomocí pedálu, zní struna po dobu stisknutí klávesy. Po jejím uvolnění dosedne dusítko zpět na strunu a tón přeruší. Dříve se používal vídeňský typ mechaniky, od té se v současné době upustilo a nahradila ji mechanika anglická.
Pedály jsou ovládány chodidly klavíristy a jsou umístěny pod klaviaturou. Běžně mají klavíry tři pedály. Pravý pedál ovládá dusítka strun. Každá struna je vybavena dusítkem, které zastavuje chvění strun a tím utlumuje jejich zvuk. Pedál je propojen s dusítky, která se při sešlápnutí zvednou ze strun a zvuk pokračuje (přeznívání tónů).
Levý pedál se nazývá "una corda" a patří mezi nejstarší. Jeho sešlápnutím neudeří kladívko do všech tří strun, ale jen do dvou. Jejich zvuk je tlumený a zabarvuje se. Při sešlápnutí pedálu se klaviatura posouvá doprava a tak se kladívko dostává na dvě struny místo tří.
Prostřední pedál zvaný "sostenuto" také ovládá dusítka, ale ne všechna. Ovládá pouze dusítka, která byla zvednuta při hře ve chvíli sešlápnutí pedálu. Prodlužuje se tak délka pouze těch tónů, které zněly v momentě sešlápnutí. Tento pedál vznikl jako poslední a mají ho všechny novější typy klavíru. Oproti tomu prostřední pedál u pianina plní úplně jinou funkci a to tlumící efekt. Zřejmě první skladatel, který předepisoval a propracoval zápis použití pedálu v notové partu byl Jan Ladislav Dusík.
Začátkem minulého století se vyráběly také masivní pianina s tichým elektromotorem a pneumatickou mechanikou, do které se vkládal široký válec s děrovaným pruhem papíru, kam byl každý stisk klávesy neperforován. Sacím mechanismem se skladba snímala z pásu a přenášela na dřevěné měchy kláves, takže se klávesy samy stiskaly.
Nejcitlivější oblastí ladění jsou úseky tónů, kde se přechází z normálních (tří strunné chóry) na ovinuté struny. Zde se musí při ladění a intonaci brát ohled na plstěná kladívka. Někdy se musí úder změkčit napícháním nebo zvýšit napuštěním plsti vhodnou látkou. Staré typy mechanik měli ladicí kolíky ploché, novější mají osmihranné s jemnými šroubovými drážkami a hodně záleží i na úpravě díry pro kovovou strunu a dokonalosti grafů upravujících chóry strun.
